Popis
Z překrásného komentáře Marie Kučerové k původnímu albu 1 18 0753 'Portrét básníka Jaroslava Seiferta' (básně vybral František Hrubín) vydanému v roce 1969 v Supraphonu a nyní vycházejícímu poprvé digitálně: PORTRÉT BÁSNÍKA JAROSLAVA SEIFERTA, tak nazval František Hrubín svůj 'průřez' tvorbou národního umělce JAROSLAVA SEIFERTA. Představil nám tak 'moudrého chudého' z Města v slzách, básníka, jenž nosí 'v kabátě květinu / a v duši pláč'; 'milosti! zástupů odevzdaného 'proletáře', který odhodlanost své mladosti spojil s mocnou silou zástupů v klukovsky vyzývavém: 'Kdybychom chtěli a plivli na slunce / zhasne.' Z těchto veršů však už lze vyčíst náznaky unikání násilné síle davu a přitakání životu-poezii, poezii-hře. Tolik převleků, a za tím vším jakoby naruby obrácená 'máchovská tvář' okouzlené i odkouzlené SVATEBNÍ CESTY: 'Studený pláč pod trojí maskou smíchu / ó výstředníku!' Pak teskný dialog s lyrikou 'slzy věcí' a času (M. M. Píša) v básnických sbírkách SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ, JABLKO S KLÍNA, RUCE VENUŠINY a JARO SBOHEM. Mlčenlivá zastavení u zemité PŘILBY HLÍNY, povzdech vzpoury nad mrtvým Vladislavem Vančurou ve sbírce RUKA A PLAMEN, oslnění věčným vzmachem i zmarem lásky v PÍSNI O VIKTORCE, ztěžklá pravda KONCERTU NA OSTROVĚ, ticho smrtelné lásky a milostné smrti v posledním ODLÉVÁNÍ ZVONŮ. Básník František Hrubín by jistě dokázal uchopit několik slov a načrtnout portrét svého staršího básnického druha s definitivní konečností, kterou zřejmě dovedou vidět a podržet si jenom muži. Nemohu prostě zastoupit Františka Hrubína a nabídnout Vám Seifertův portrét náhradní, byť s případnými retušemi. Portréty lze ztrácet a zapomínat, ale nelze je milovat a zrazovat. V mém pohledu je však láska i zrada, a to, co právě píšu, bude nejspíš mé VYZNÁNÍ básníku Jaroslavu Seifertovi. Bylo to tuším zjara 1953, kdy básník nuceně mlčel, zatímco kdosi o něm psal, že 'zneužil čestného titulu básníka', neboť ve chvíli, kdy 'náš lid upírá své oči vpřed a jeho oči se plní radostí', si dovolil napsat opojnou a opájející PÍSEŇ O VIKTORCE. Má láska tedy byla přinejmenším nedoporučitelná, což vedlo k tomu, že jsem zcela propadla poezii. Jaroslav Seifert mi byl skutečně tím, čemu se říká první láska. Učil mě milovat poezii, vyvedl mě z 'bezbřehosti' jazyka, která mě poněkud lekala u Vítězslava Nezvala, k čistým pramenům slov. Naučil mě hledat právě ten jediný pravý kamínek na samém dnu básně. Potůčky Seifertových básní se slévaly v mé důvěrně známé rybníky, v mou každoroční jistotu návratu k nám domů....A Vám, milý přátelé mladí a nejmladší odevzdávám slova Exupéryho moudré lišky k Malému princi: Až budete poslouchat tyto verše, zavřete oči - druhý den si je poslechněte znovu, třetí den zrovna tak a uvidíte, jak budete 'lásce' blízko a ještě blíž. Poezie si Vás už 'ochočí' sama. JAROSLAV SEIFERT (*23.9.1901 – † 10.1.1986
Přehled kapitol
| 1 | Báseň nejpokornější | 00:01:25 | ||
| 2 | Žhavé ovoce | 00:02:11 | ||
| 3 | Chléb a růže | 00:01:36 | ||
| 4 | Jabloň se strunami pavučin | 00:02:24 | ||
| 5 | Rozhovor | 00:01:02 | ||
| 6 | Půlnoc | 00:00:48 | ||
| 7 | Vosková svíce | 00:01:06 | ||
| 8 | Ruce Venušiny | 00:01:11 | ||
| 9 | Komediantský vůz | 00:01:13 | ||
| 10 | Noc na Prahu | 00:01:41 | ||
| 11 | Nad hrobkou českých králů | 00:01:28 | ||
| 12 | Za Vladislavem Vančurou | 00:03:30 | ||
| 13 | Ty, válko | 00:02:55 | ||
| 14 | Píseň o Viktorce | 00:05:33 | ||
| 15 | Vltava | 00:07:40 | ||
| 16 | Píseň o válce | 00:04:41 | ||
| 17 | Venušin pahorek | 00:02:54 |
Detaily
| Autor | Jaroslav Seifert |
|---|---|
| Čte | Otakar Brousek st. |
| Vydavatel | Supraphon |
| Celková délka | 00:43:18 hod. |
| Vydáno | 2021 |
| Formát | MP3 (42 MiB) |
| Jazyk | Čeština |