Komentář k původnímu LP 11 1179-1 z roku 1965: Voskovec a Werich tedy vedli svou první... Celý popis
Popis
Komentář k původnímu LP 11 1179-1 z roku 1965: Voskovec a Werich tedy vedli svou první předscénu. První? Tvrdím, že ne. Ne každý může vést dialog, jehož slova nebyla předem napsána. Máme svědectví o tom, že Voskovec a Werich už v době svých studií a pouhých dvaceti let vedli spolu dialogy nádherně nesmyslné a plné krásné srandy. Doklad najdeme třeba v knize Jiřího Voskovce, v knize, která podává velice přesný a poutavý obraz oněch dob, včetně jejich společenských a politických krizí a peripetií, doklad, který považuji za zrod předscén, forbín: Jiří Voskovec: 'V létech 1925 a 26, co studující práv na Karlově univerzitě, jsme pro svou srandu a někdy k obveselení skupiny kamarádů a dívek vyimprovizovali řadu absurdních dialogů... Jedna z improvizací byla zvlášť šílená a zvlášť komická. Jednoho dopoledne zazvonil vmém bytě Werich a když jsem otevřel dveře, řekl naprosto vážně: Máúcta, já jsem slyšel, že máte na prodej hrobku. Já právě tak vážně a věcně jsem okamžitě odpověděl: 'Ano, mám. Račte dál, já vám ji ukážu. Zavedl jsem ho do svého pokoje (bydleli jsme tenkrát ještě oba u rodičů), ukázal mu na skříňku, načež následovalo asi dvacet minut naprosto naturalistického obchodního rozhovoru, kdy jsme si vyměňovali informace a posudky o kvalitě, slohu, materiálu, trvanlivosti a váze hrobky; pak nastalo smlouvání o ceně, které jsme však vedli převráceným způsobem: to jest kupec nabízel víc než majitel požadoval. Konečně jsme se nedohodli a Werich uražen odešel, zatím co já za ním na schodech pokřikoval potupné poznámky. Teprve za chvíli se Jan vrátil, už ne v roli, a pak jsme se teprve smáli.' Tady, říkám a tvrdím, vznikaly jejich první forbíny a je mi to dokladem, že ne každý herec - byť byl v rámci své profese sebelepší - nemůže toto dokázat.Tady se narodil jejich specifický talent. Všimněme si tří slov Jiřího Voskovce: '...řada absurdních dialogů... Pro vlastní srandu a někdy k obveselení skupiny kamarádů a dívek...' A dál: 'vedli naprosto naturalistický dialog...' A máme tady tři erbovní znaky forbín: vlastní obveselení, absurdita, naturalismus dialogu a skupina posluchačů. (I když rozhovor o hrobce byl veden bez diváctva). Osobně nemám rád absurditu, pokud není spojena se životodárnou srandou. Zažil jsem absurdní hry, kdy smích sice byl, dostavoval se, zněl, ale spíš plynoucí z vědomi, že 'smát by sedivák měl', a kdy dokonce četní snobové v hledišti se předháněli, kdo se zasměje dřív, kdo tedy dřív pochopí humor formulace nebo situace, kdy třeba pro mně byl tento smích rušivým, protože mechanickým a vnějším projevem. Absurdita a humor - ve spojení s naprosto naturalistickým dialogem obchodním. Tady může a musí být dialog veden, ne-li naturalisticky, tedy realisticky, protože jeho realita je první podmínkou onoho nadhledu, který je mu dodáván právě humorem. Slýchám dialogy, které se snaží o komično. A trnu někdy, že dokonce vyvolávají smích. Není divu: projev a jeho ohlas jsou spojité nádoby a laciný humor vyvolává laciný smích. Slyšel jsem nedávno vynikající scénku dvou našich velkých komiků, lidé se smáli, ale jejich smích vrcholil třeba v okamžiku, kdy jeden rekl: 'Řekl jsem jí: ty krávo...' Forbíny se staly nedílnou a často podstatnou částí her Voskovce a Wericha. Ještě dneska jsou lidé, kteří tvrdí, že na jejich představení chodili mnohokrát právě proto, že tam forbíny byly a že se měnily. Já jsem se pak stal nástupcem toho, kdo nahrazen být nemohl a kdo spolu s Werichem stvořil cosi stejně krásně fyzického jako duševního, stejně reálného jako metafyzického - víc než partnerství, ale dvojnictví. Vedli jsme tyto dialogy s Janem Werichem v době, která nebyla nakloněna ani humoru ani absurditě, která sice žádala satiru, ale satiru zamířenou jinam, všude jinam, jenom ne do vlastních řad. Když jsme začínali spolu s Janem Werichem divadlo, ještě před započetím zkoušek, byli jsme návštěvou u vysokého činitele, kterého nejmenuji jen proto, že už nevím, kdo to byl. Činitelé se nořili, radili, varovali, zvali nás, podávali nám koňak, pak mizeli a někteří dokonce emigrovali. Byli jsme tedy pozváni, seděli jsme - jak se říkalo - 'v přátelském rozhovoru zajímajícím obě strany' a činitel řekl Janu Werichovi: 'Palte tvrdě a odvážně. Vy ani nevíte, jak ostře a jak vysoko můžete mířit.' Bylo to někdy v roce 1955. A Jan Werich řekl: 'Ano, ono je to jako ve fotbale - je nutno pálit tvrdě. Jenže ve fotbale vidím já, soupeř, diváci i soudce, kam jsem namířil a kam míč dopadl. Kdežto na divadle já vypálím a vy teprve druhý den malujete lajny.' Vedlii jsme tyto forbíny necelých šest let. Od té doby uplynulo už třicet let. A hle: mladí lidé dneška, kteří nás nezažili, si je přehrávají, pouštějí a vracejí se k nim. Nastoupil jsem na místo Jiřího Voskovce. Mnozí říkali, že na nás už nikdy nepůjdou, protože bez Voskovce to není ono. Nebylo. Ale jde o to, aby to bylo ono? Viděl jsem v životě asi pět Hamletů. Každý byl jiný, ale vždycky to byl on. Bylo to ono. Copak existuje cosi jako norma, kdy Hamlet je Hamletem a kdy ne? Jiní pamětníci vám řeknou, že po Vojanovi už nikdo Hamletem nebyl. Nechtěl jsem být Voskovcem a nebylo nic, v čem bych se snažil jej napodobit. Jeho první dopis, ve kterém popsal své pocity nad prvními nahrávkami forbín, které jsem poprvé dělal s Janem Werichem, dopis, který bych asi citoval jen s ostychem, protože mě chválil, už nemám. Snad ho někdy najdu - jen co hopřestanu hledat, jak je tomu vždycky - ať už hledáme tužku, brýle, deštník nebo správný výraz. Ale mám tu jiný jeho citát z dopisu z roku 1965. 'Děkuju vám, že jste mi tak živě a podrobně a spontánně (abych užil toho hovadného módního slova, které vůbec nic neznamená a nikdy neznamenalo, leč každejch patnáct dvacet let opět přijde do módy - tedy spontánně škrtám a nahrazuju příslovcem přesně a pravdivě...) sdělil ve zkratce historii svého divadelního dobrodružství - a zejména tu fázi s Werichem. Jsem celej pryč z toho, jak mu rozumíte, jak ho znáte a jakou sním máte trpkou trpělivost a zase k němu respekt a porozumění a i lásku. Moc bysme si asi mohli spolu popovídat, i když plně chápu, že můj poměr k Janovi je zcela jiný a na docela rozdílné rovině atd. Ale napsal jste mi o něm výtečné postřehy...' A v tomtéž dopise: 'Já jen, že se mi líbilo, co jste tak šikovně a s citlivou prostotou a hezkým napsáním vyčíh - a že jsem poznal, jak to myslíte doopravdy - a Jana znáte a rozumíte mu, proboštovi a figurce neobyčejné, vrtošivé, nesnesitelné, leč jedinečné. A to říkám jen půl ba čtvrt, či osminku toho,co vím já. Musíte chápat, že Jan a já jsme si obludnými zrcadly na jarmarku - zrůdami v Bludišti - zlými a skvostnými vzájemnými sny, nadějemi a nočními můrami. Siamská dvojčata a dvoj-Dracula the Vampire of Transylvania... a faunství ukrutné, smrtící srandy.' Ano, byli jsme - pokud jsme pamětníky - svědky přírodního jevu, který nemá, tvrdím, obdoby v dějinách divadla. A jestlijsem měl tu čest a rozkoš stát na místě jednoho z nich, nechci víc než podat svědectví o tom, jak vznikaly naše forbíny, tedy Werichovy a moje, protože právě o nich a o takzvané improvizaci panují a kolují přečetné zmýlené a bludy. To, že jsem byl na jistou dobu přizván k tomu mohutnému pochodu plebejců, kteří 'ze století do století jdou', je pro mne dar a veliké osobní štěstí. Tolik úvodem. Miroslav Horníček
Pro co nejlepší zážitek z procházení webu - aby fungovalo vyhledávání, abychom si pamatovali, co máte v košíku, abyste jednoduše zjistili stav vaší objednávky, abychom vás neobtěžovali nevhodnou reklamou a abyste se nemuseli pokaždé přihlašovat.
Proto od vás potřebujeme souhlas se zpracováním souborů cookies, tj. malých souborů, které se dočasně ukládají ve vašem prohlížeči. Děkujeme, že nám ho dáte a pomůžete nám tak web zlepšovat.
Nastavení cookies
Pro co nejlepší zážitek z procházení webu - aby fungovalo vyhledávání, abychom si pamatovali, co máte v košíku, abyste jednoduše zjistili stav vaší objednávky, abychom vás neobtěžovali nevhodnou reklamou a abyste se nemuseli pokaždé přihlašovat. Přizpůsobte si soubory cookies dle vaší chuti.
Vždy aktivní
Technické cookies jsou nezbytné pro správné fungování webu a je nutné, aby byly vždy zapnuty. Jde zejména o otázky bezpečnosti, ukládání položek košíku, korektní zobrazení na mobilních zařízeních nebo odesílání formulářů. Tyto cookies neukládají žádné vaše osobní identifikovatelné informace.
Statistické cookies nám přináší detailní informace o provozu webu, průchodu uživatelů, jejich chování a zdrojová místa odkud k nám přišli. Data jsou agregovaná, bez použití identifikátorů, které by mohly ukazovat na konkrétního uživatele a tudíž zcela anonymizovaná. Veškeré tyto informace jsou pro nás důležité a napomáhají nám celkově zlepšovat web.
Preferenční cookies používáme na přizpůsobení webu vašim potřebám, jako je nastavení jazyka webu atp. Nastavujeme je my nebo poskytovatelé třetích stran.
Reklamní cookies třetích stran slouží pro zobrazení relevantní reklamy na produkty, které jste navštívili u nás, nebo jinde na internetu, např. na Facebooku, Googlu nebo na Seznamu. Vytvářejí profil o vašich zájmech a podle něj personalizují reklamu, která více odpovídá vašim zájmům, místo zobrazení obecné reklamy.
Souhlas s odesláním uživatelských dat do společnosti Google, jako je např. lokalita, zařízení, z kterého k nám přicházíte nebo jaký obsah jste si zobrazili, abychom se co nejlépe strefili do Vašich potřeb.
Souhlas s využitím dat o uživateli a jeho chování, k personalizované reklamě od společnosti Google.
se právě připravuje...
se připravuje ke stažení...
je připravena ke stažení.
Při stahování došlo k chybě. Zkuste to, prosím, znovu.
