Popis
Seznamte se s jejich mentalitou neotřelou formou, s nadsázkou i pochopením. V knize se dočtete o jejich zvyklostech, zásadách a kultuře, abyste je lépe pochopili a snadněji v této vzdálené zemi navázali kontakt. Číňané nemají potřebu xenofobie, protože nemají důvod k závisti. Ne každému se poštěstí narodit se do nejstarší nepřerušeně existující civilizace na Zemi. Za poklidnou fasádou se však ukrývá zuřivý nacionalismus. Pro syny a dcery Říše středu je jejich země citovou záležitostí, která si zaslouží vlastenecké písně, rudé šátky a burcující hesla. Jednou z nejhorších urážek pro Číňana je, řeknete-li mu, že je ,banán‘ – navenek žlutý, uvnitř bílý. Jen málo národů projevuje takovou cílevědomost a trpělivost jako obyvatelé Říše středu. Číňané jsou mistry zarputilosti. Konfucius kdysi řekl: ,Je jedno, jak pomalu jdeš, pokud se nezastavíš.‘ Snad jen v Číně tak můžete najít rčení, která oslavují pomalý postup. Ovšem být líný a zahálet je nepřijatelné. Klíčem k čínskému životnímu postoji je tvář. Nejvíce se tento princip podobá západnímu pojetí dobré pověsti a důstojnosti. Číňané si jako národ nepotrpí na fyzický kontakt, doteky nejsou v souladu se zheng jing způsoby. Rodina hraje ústřední roli, a to až tak, že v čínštině existuje jednoslovné označení pro 'vnučku od syna bratra dědečka z otcovy strany'. Číňané se ke svým xiao (dětem) a lao (starým lidem) chovají velmi podobně – s pravidelnými dávkami rozmazlování a výtek. Zatímco na Západě je výhrou být mladý dospělý, v Číně si VIP zacházení užívají protilehlé konce – rané dětství a vysoký věk. Čína je možná jedinou zemí, kde si lidé nadsazují svůj věk místo aby si pokradmu ubírali. Číňané zapomněli vynalézt abecedu a pověsili si tak na krk jeden z nejobtížnějších jazyků na světě. Výsledkem této herkulovské dřiny je, že si Číňané většinou vycvičí famózní paměť. Proto jsou tak dobří v matematice a sbírají ohromující počty titulů. Vzdělání si cení nadevše. Jsou nezřízeně pyšní na to, že kromě spousty dalších věcí vynalezli kompas, střelný prach, papír, knihtisk, porcelán, hedvábí, těstoviny, trakař a zubní kartáček se štětinami. Číňané sami sebe vnímají jako strážce té nejlahodnější kuchyně na celém širém světě, proto je jiné kuchyně ani trochu nezajímají. Obrazem čínské posedlosti žaludkem je nejběžnější pozdrav mezi známými, doslova ,Už jsi jedl?‘. Záporná odpověď by vyzněla, jako byste žádali, aby vás dotyčný pozval na oběd.