A2 – Autofikce – 03/2024

Málokterému žánru se v literatuře 21. století daří tak dobře jako autofikci. Ti, co viděli v postmoderně fikční spektákl, manýristické hračičkářství či ironické... Více

E-magazín je v elektronické podobě ihned ke čtení.
Ke čtení doporučujeme aplikaci MEDIATÉKA.

49 Kč Cena vč. DPH

? Jak číst e-magazíny?

E-magazín je v elektronické podobě ihned ke čtení.
Ke čtení doporučujeme aplikaci MEDIATÉKA.

Popis

Málokterému žánru se v literatuře 21. století daří tak dobře jako autofikci. Ti, co viděli v postmoderně fikční spektákl, manýristické hračičkářství či ironické pošklebování intelektuálních elit, vítají vpád syrové, někdy i odpudivé každodennosti, nesmlouvavého hlasu marginalizovaných a utlačovaných a samozřejmě také autenticity či angažovanosti, jež se s autofikčním psaním většinou spojují. Pojem ,autofikce' zachraňuje literární marketéry i bezradné recenzenty – zdá se, že každý text, který se tváří jako osobní svědectví, je v nějakém ohledu ,neliterární' či ,ne jen literární', anebo prostě vykazuje žánrovou neurčitost, lze označit touto nálepkou. Pokud konfesijnímu vyprávění dodáme patřičnou senzačnost, bude se navíc i skvěle prodávat. Literární teoretici zase jásají nad tím, jaké fígle stran autorského sebeinscenování i skandální, leč uvěřitelné reálnosti příběhů dokážou emancipační autofikce předestřít.

,Prožijeme-li něco, ať už je to cokoli, získáváme nezadatelné právo o tom napsat,' zdůrazňuje Annie Ernaux, na jejíchž prózách se autofikční postupy s oblibou demonstrují. Autofikční vyprávění se – nejen u francouzské nobelistky – často zaměřuje na traumatické události, aby předvedlo analytickou schopnost literárního psaní proměnit osobní zkušenost v obecnou. Události posledních týdnů – tragická střelba na pražské Filozofické fakultě – a potřeba bezprostřední reakce některých básníků (raději nebudu uvádět kterých) ovšem ukazují, že někdy je lepší mlčet a že i při vší snaze o upřímné osobní svědectví může být výsledkem trapná a jalová říkanka (,tolik příběhů bez pointy / z jedné flinty', ,jak pálí taková ztráta / taky jsem táta').

Autofikce nám ukazují, že míru autenticity stejně jako míru smutku nelze poměřovat, ale také jak tenká může být hranice mezi transgresí a exhibicí, mezi snahou vyslovit nevyjádřitelné trauma a bulvarizací. Jak náročné může být rozpustit se v myslích a životech druhých. Také ale přinášejí naději tím, že znovu objevují terapeutickou funkci vyprávění.

A2 je nezávislý kritický čtrnáctideník, který reflektuje kulturu v co nejširším pojetí, tedy včetně společenského dění a politiky. Vychází každou druhou středu a má 32 stran novinového formátu.Svým obsahem i přístupem se A2 snaží vytvářet alternativu k hlavnímu proudu, jehož specifika zároveň kriticky reflektuje.

Detaily

Vydavatel	Kulturní Čtrnáctideník A2
Publikováno	31. 1. 2024
Počet stran	32
Formát	On-line čtečka bez nutnosti instalace (Chrome, Edge, Firefox). Aplikace MEDIATÉKA pro Android a iOS.
Velikost	2 MiB (Přesná velikost se může mírně lišit dle využívaného zařízení.)

A2 – Autofikce – 03/2024

Další vydání

24. 4. 2024

10. 4. 2024

27. 3. 2024

Popis

Detaily

Aby web fungoval, jak má (souhlas s cookies)

Nastavení cookies

Katalogy

Uplatnit poukaz

Články

A2 – Autofikce – 03/2024 Twitter Facebook Zkopírovat odkaz Poslat na e-mail

Další vydání

24. 4. 2024

10. 4. 2024

27. 3. 2024

Popis

Detaily

A2 – Autofikce – 03/2024