A2 kulturní čtrnáctideník: dykes: sapfická kultura
59 Kč
Obsah vydání
Říjnové vydání časopisu A2 s názvem Protesty v galeriích (20/2024) přináší širokou paletu článků zaměřených na umění, kulturu a jejich propojení s politickým a společenským aktivismem. Hlavním tématem čísla je protest – nejen v ulicích, ale i ve světě umění, kde umělci, aktivisté a veřejnost stále častěji přetvářejí galerie a muzea na místa, kde se neřeší pouze estetično, ale i otázky moci, identity a spravedlnosti. Toto číslo zkoumá, jaké výzvy a možnosti nabízí protestní aktivity v uměleckém prostředí, a jakým způsobem mohou tato místa rezonovat se současnými společenskými otázkami.
Aktivismem k dekolonizaci muzeí: Jak proměnit etnografické sbírky
Článek Aktivismem k dekolonizaci muzeí Ondřeje Crháka otevírá diskuzi o tom, jak přetvořit tradiční etnografické sbírky a ,muzea světa‘, aby reflektovaly historii koloniálního vykořisťování a dávaly prostor novým narativům. Crhák se zamýšlí nad tím, zda je možné proměnit muzea z míst, která historicky sloužila k uchovávání trofejí z dob koloniálních expanzí, v instituce, jež přispívají k rozvoji globální solidarity a spravedlnosti. Téma dekolonizace muzeí rezonuje zejména v západních zemích, kde je dlouholetá praxe vystavování kulturních artefaktů z cizích zemí nyní podrobována kritice. Crhák ve svém textu nejen mapuje aktuální výzvy tohoto procesu, ale také přináší konkrétní příklady a strategie, jak lze tato místa transformovat.
Polské galerie pod tlakem: Politika v uměleckých institucích
V článku Občanské protesty a muzea umění se Piotr Kosiewski věnuje specifické situaci v polských galeriích, které čelí politickému tlaku od vlády Sjednocené pravice. Kosiewski popisuje, jak se politické zájmy prolínají s fungováním kulturních institucí a jak umělci i kurátoři reagují na narůstající cenzuru a omezení svobody projevu. Muzea umění v Polsku se stávají nejen místy vystavování uměleckých děl, ale i bojovými poli, kde se rozhoduje o tom, jaký obsah smí být prezentován veřejnosti. Autor se dotýká toho, jaké formy protestu se v těchto institucích objevují, a zkoumá, zda mají umělecké instituce sílu vzdorovat politickému tlaku.
Radikální klimatický aktivismus ve světě umění
Martin Vrba ve svém textu Permanentní reinvence zkoumá, jak se radikální klimatický aktivismus projevuje ve světě umění. Umělci dnes stále častěji vstupují do boje za klimatickou spravedlnost a využívají své tvorby k upozornění na důsledky klimatické krize. Vrba se zaměřuje na limity a možnosti těchto akcí, kdy radikální protesty a intervence v galeriích mají nejen uměleckou, ale i aktivistickou funkci. Zajímavým fenoménem je proměna uměleckých institucí, které se stávají prostorem pro diskuzi o klimatických změnách. Vrba zmiňuje konkrétní příklady uměleckých projektů, které aktivně kritizují průmyslovou devastaci planety, a analyzuje, zda tyto aktivity mohou skutečně změnit společenské vnímání klimatických hrozeb.
Protesty v ulicích a umění ve veřejném prostoru
Protest a imaginace v ulicích je anketa zaměřená na roli umění ve veřejném prostoru, především v kontextu občanských protestů. Umění v ulicích může být formou vyjádření nesouhlasu, manifestací nebo i způsobem, jak přivést pozornost ke konkrétním problémům. Zajímavé je, jak různé formy veřejného umění – od grafitti, přes instalace až po performativní akce – dokážou formovat veřejnou debatu a zapojit širokou veřejnost. Články v této sekci se zaměřují na význam umění jako nástroje pro společenskou změnu a kladou si otázky, zda a jak může umění zasáhnout do veřejného diskurzu a přetvářet politickou realitu.
Bouře v kladenském divadle: Kulturní střet v lokální politice
Adéla Vondráková přináší fascinující reportáž o dění v kladenském divadle, kde městští zastupitelé odvolali uměleckého šéfa a část souboru. Tento incident reflektuje širší napětí mezi kulturními institucemi a politikou na lokální úrovni. Kladenské divadlo, které si v posledních letech vybudovalo silnou uměleckou pozici, se stalo terčem politických zájmů, což vedlo k zásadním personálním změnám. Vondráková se věnuje otázce, jaké důsledky to má pro uměleckou scénu v regionu a jak může politika ovlivňovat směřování kulturních institucí. Tento článek je ukázkou toho, že střet mezi uměním a politikou se neodehrává pouze na národní nebo globální úrovni, ale že zasahuje i do menších kulturních center.
Tělo jako anektované území: Péče a přetvářka
V osobitě laděném článku Veroniky Staňkové Tělo jako anektované území se autorka věnuje dokumentaci péče a přetvářky podle Iryny Zahladko. Staňková zkoumá, jak je tělo vnímáno ve společnosti jako prostor, který je neustále pod dohledem, regulován a kontrolován. Zahladko ve svém díle reflektuje osobní a společenské rozměry péče o tělo a jeho proměny, kdy fyzická schránka člověka slouží jako zrcadlo sociálních norem, očekávání a tužeb. Tento článek je hlubokým ponorem do toho, jak umění může otevřít diskuzi o těle, genderu a identitě, a zkoumá, jakým způsobem se tyto otázky odrážejí v každodenním životě.
Queer aktivismus a popová kultura
V článku Culíky a perly se Karolina Válová věnuje implicitnímu queer aktivismu popového zpěváka Omara Rudberga. Tento švédský zpěvák, známý pro svou ikonickou stylizaci, kombinuje svou hudební tvorbu s jemnými, ale silnými odkazy na queer identitu. Válová rozebírá, jak může popová kultura sloužit jako prostor pro aktivismus, a to i bez explicitních politických proklamací. Rudbergova stylizace a veřejné vystupování ukazují, že popkultura má potenciál měnit vnímání genderových rolí a rozšiřovat prostor pro queer viditelnost.
Závěr: Umění jako nástroj změny
Říjnové vydání A2 zdůrazňuje důležitou roli umění v současné společnosti, kde slouží nejen jako estetický projev, ale i jako nástroj pro politickou a společenskou změnu. Protesty, aktivismus a kritické reflexe umění v galeriích, muzeích i veřejném prostoru ukazují, že umělci mají moc měnit veřejnou diskuzi a přinášet nové pohledy na globální problémy, jako je klimatická krize, sociální spravedlnost nebo dekolonizace.
Obsah vydání byl vygenerován pomocí AI. V případě nepřesností nás, prosím, kontaktujte.
Popis
Když se řekne galerie, většina lidí si představí čistý bílý prostor – ,chrám umění‘, ve kterém se nesmí mluvit moc nahlas. Mistrovská díla v něm vystavená tematizují hluboké pravdy o smyslu umělecké tvorby a ta odvážnější zkoumají dokonce základní otázky lidské existence. Doprovodné texty jsou plné slov jako kontemplace, reminiscence, transcendence, imanence a tak dále. Jedná se zdánlivě o prostor mimo čas: sbírku toho nejlepšího, co naše kultura přinesla světu.
Jakékoli znevážení tohoto konceptu se často interpretuje jako útok na ty nejdůležitější hodnoty. Pokud se někdo odváží zpochybnit stoletý kánon velkých mužů-géniů, jejichž význam se dá lehce odvodit z finanční hodnoty jimi vytvořených děl, je to chápáno jako výraz nepatřičné hereze vůči posvátným ikonám dějin umění. Jeho narušení se tak ukazuje jako velmi účinný katalyzátor veřejné debaty, ať už se to děje skrze feministickou reflexi výstavních vzorců a samotných institucí, díky dekolonizačnímu tlaku na způsoby prezentace evropských i světových kultur nebo formou přímých akcí klimatických aktivistů.
V tematických textech tohoto čísla se proto snažíme na několika příkladech z událostí poslední doby prozkoumat, jak se v protestních akcích zasahujících do prostředí muzeí a galerií odrážejí širší posuny ve veřejné debatě: za dokonale nabílenými zdmi uměleckých galerií probíhá neustálý boj o svobodu umělecké tvorby, spravedlivou reprezentaci a důstojné životní podmínky jejich pracovníků a pracovnic. Někdy však už nezbývá než vyrazit z galerie do ulic – anebo naopak z ulic do galerií. Protestní akce totiž jenom dokazují, že nám na umění záleží.
Druhá část editorialu patří rozloučení s naší dlouholetou kolegyní Martou Martinovou. Svůj první text do A2 napsala v roce 2007, jmenoval se Sen a opojení v srdečném objetí a kriticky reflektoval koncert několika postmetalových kapel. Brzy se ukázalo, že Marta dokáže myšlenkově i jazykově vybroušenými texty zaplnit v podstatě kteroukoliv rubriku, a postupně se redaktorsky ujala vedení hned několika z nich. První téma, které připravila, bylo Zneužité porno, do nějž pořídila rozhovory s ekofeministkou Annie M. Sprinkle (Děvky jsou moje hrdinky) a s dokumentaristkou Becky Goldberg (Porno nikdy nezmizí). A když se během let naše agenda začala rozrůstat i mimo tištěné noviny a zahrnovat čím dál víc papírování a organizační práce, stala se i ředitelkou Ádvojky.
Oblíbené klišé říká, že každý je nahraditelný, a redakci A2 nezbývá než doufat, že tato cynická poučka bude pro jednou platit. Ostatně kdyby Marta nevěřila, že to zvládneme i bez ní, určitě by se svým odchodem za novými profesními zkušenostmi ještě počkala. První zkoušku už vlastně máme za sebou – organizaci literárního festivalu Knihlava, který proběhl o nejdeštivějším víkendu za několik posledních let, a navzdory extrémním podmínkám se nakonec vydařil. Marto, děkujeme za všechno!
-- Lukáš Rychetský
A2 je nezávislý kritický čtrnáctideník, který reflektuje kulturu v co nejširším pojetí, tedy včetně společenského dění a politiky. Vychází každou druhou středu a má 32 stran novinového formátu.Svým obsahem i přístupem se A2 snaží vytvářet alternativu k hlavnímu proudu, jehož specifika zároveň kriticky reflektuje.
Detaily
| Vydavatel | Kulturní Čtrnáctideník A2 |
|---|---|
| Publikováno | 25. 9. 2024 |
| Formát | On-line čtečka bez nutnosti instalace (Chrome, Edge, Firefox). Aplikace MEDIATÉKA pro Android a iOS. |
| Velikost | 2 MiB (Přesná velikost se může mírně lišit dle využívaného zařízení.) |